Historie pomeraniana
Pomeranian, známý také jako německý špic trpasličí, patří mezi nejmenší zástupce skupiny špiců. Přestože je dnes známý především jako elegantní společenský pes s bohatou srstí, jeho historie sahá k mnohem větším a pracovně využívaným předkům.
Kořeny plemene
Kořeny pomeraniana najdeme v oblasti historického Pomořanska (území dnešního severního Německa a Polska), podle kterého získal své jméno. Jeho předkové byli velcí špicovití psi využívaní především jako hlídací psi, pastevečtí pomocníci a psi u hospodářství.
Původní pomeranští špicové byli výrazně větší než dnešní jedinci a vážili často více než 10–15 kg. Vynikali ostražitostí, odvahou a silnou vazbou na svého člověka – vlastnostmi, které si moderní pomeranian dodnes zachovává.
K výraznému zmenšování plemene došlo především v 18. a 19. století. Velkou roli v popularizaci sehrála britská královna Viktorie, která si během pobytu v Itálii oblíbila malého špice a přivezla si jej do Anglie.
Právě díky jejímu zájmu se začalo cíleně šlechtit menší provedení s bohatší srstí a atraktivním vzhledem.
Postupným výběrem vznikl pomeranian, jak ho známe dnes – malý, sebevědomý pes s výrazným charakterem, bohatou srstí a typickým liščím výrazem.
Přestože je dnes považován hlavně za společníka, neztratil nic ze svého původního špicovitého temperamentu. Je pozorný, inteligentní, učenlivý a často překvapí svou odvahou – mnoho pomeranianů má pocit, že jsou stále stejně velcí jako jejich předkové.
Historie pomeraniana je tak krásným příkladem toho, jak může cílený chov změnit velikost a vzhled psa, aniž by zcela zmizely původní vlastnosti plemene.
